Infekční mononukleózu vyvolává virus Epstein-Barrové, jeden s typů herpes virů. Stejně jako jeho příbuzní vyvolávající opar, dokáže přetrvávat v latentní formě a jednou za čas se během oslabení imunity či nervovém vyčerpání aktivuje. Po prvoinfekci následuje 4-6 týdnů dlouhá inkubační doba, po níž se dostavuje první příznak v podobě únavy. Ta se zpravidla dostavuje několik dnů až týdnů před ostatními symptomy. Jedná se o nadměrnou přetrvávající únavou podobnou chronickému únavovému syndromu. Občas může být pro nemocného obtížné vstát i s postele.
Typické projevy rozvinuté mononukleózy svým charakterem kopírují příznaky chřipky. Z tohoto důvodu bývá zpočátku pacient léčen na ni a k diagnóze posléze dojde až v závislosti na neúčinnosti antibiotik. Bolest v krku, zvětšené zarudlé mandle s bělavým povlakem, horečky dosahující běžně hodnot vyšších jak 39˚C zkrátka naznačují spíše na Angínu. U většiny pacientů dochází ke zvětšení lymfatických uzlin, jenž se může dotknout sice kterékoliv oblasti, ale obvykle zasahuje podčelistní a krční. Vždy se však jedná o symetrické a na první pohled zjevné zvětšení.
Obecně lze konstatovat, že čím je člověk starší, tím jsou jednotlivé příznaky závažnější. S postupem věku je poté poměrně rozšířeným příznakem hepatomegalie a splenomegalie. Pod těmito pojmy se skrývají zvětšená játra a slezina. Zvětšující játra se obvykle projevují tlakem v pravém podžebří, dojde-li však k omezení jejich funkčnosti bývá patrné nažloutlé bělmo, vyvolané lehkou formou žloutenky. Zvětšená játra se slezinou jsou společně s extrémní únavou jedinými příznaky, jak bezpečně bez provedení krevních testů rozeznat mononukleózu od angíny.