Angína je mnohdy je považována za banální onemocnění, které díky antibiotikům během několika dní odezní. Avšak někdy může zdání klamat a nasazená antibiotika jsou naprosto neúčinná, hlavní ukazatel, že typické příznaky vyvolal jiný činitel, infekční mononukleóza. Ta je způsobena v 90 % virem Epstein-Barrové, jenž se řadí do rodiny lidských herpes virů a je také označován jako HHV-4. Do této skupiny se řadí velice rozšířené herpes simplex způsobující opary a Varicella zoster virus, původce planých neštovic. Všechny tyto viry mají jednu nepříjemnou vlastnost, poté co se dostanou do organismu, usadí se v něm v latentní formě a povětšinou při oslabení imunity mají tendenci se vracet. Varicella zoster virus znovu neštovice nevyvolá, nýbrž se projeví jako bolestivý pásový opar. Herpes viry jsou velice rozšířené a během útlého dětství se s nimi setká více jak 90% populace. Nejinak tomu je i u viru Epstein-Barrové. U většiny lidí se po kontaktu s virem rozvine adaptivní imunita. Proto je infekční mononukleóza poměrně málo nakažlivá.
K šíření viru dochází prostřednictvím slin, z tohoto důvodu se mononukleóze také přezdívá nemoc z líbání. Ale ve skutečnosti je pravdou, že povětšinou se s ní setkávají již děti školního věku, ktere se nakazí nepřímou cestou, kdy se dostanou do kontaktu s předměty čerstvě potřísněnými slinami. Zkrátka nemusíte se zrovna líbat, aby se u vás během dvou až šesti týdnů objevili příznaky nemoci. Stačí se napít ze stejné lahve jako infikovaná osoba či si hrát se stejnou hračkou. V rozvojových státech jsou viru děti vystaveny ještě před pátým rokem života, kdy se povětšinou neprojeví žádný z typických symptomů či je považován za běžné onemocnění horních cest dýchacích. U starších dětí a mladistvých se projevuje mononukleóza zejména čtveřicí příznaků – únavou, zvýšenou teplotou, bolestí v krku a zvětšením lymfatických uzlin. Mezi další příznaky se řadí zvětšení jater a sleziny, oteklá oční víčka, nechutenství, bolesti svalů a hlavy. Symptomy jsou však poměrně individuální a každý pacient je pociťuje v jiné intenzitě. Není výjimkou, kdy je extrémní únava a zvětšené lymfatické uzliny jediným vodítkem pro určení přítomnosti infekční mononukleózy.
Virus Epstein-Barrové po vniku do organismu napadá buňky sliznice nosohltanu, slinných žláz a mandlí. V nich dochází k jeho namnožení a následné expanzi do celého těla, kde napadá zejména B-Lymfocyty. Ty se deformují a získávají odlišný tvar. To vede k mobilizaci T-Lymfocytů, které tyto napadené buňky začínají ničit. Jelikož v podstatě dochází k boji mezi dvěma složkami imunitního systému, je infekční mononukleóza doprovázena jeho citelným oslabením. Z tohoto důvodu bývá poměrně často přítomna i druhotná infekce. Akutní stadium obvykle trvá dva až tři týdny, jak dlouho je pacient infekční po vymizení příznaků není příliš jasné. U někoho není přítomnost viru ve slinách patrná okamžitě, často však může být nakažený infekční ještě několik měsíců po vyléčení. Virus Epstein-Barrové poté však zůstává v organismu v latentní formě a může kdykoliv během života znovu udeřit. Povětšinou je jeho reaktivace spojena s oslabením imunity či psychickým vyčerpáním. V závislosti na obranyschopnosti organismu se může objevit mononukleóza či se jen člověk stává infekčním bez jakýchkoliv obtíží.
Mononukleóza je poměrně rozšířené infekční onemocnění, které může pacienta obtěžovat zvýšenou únavou i několik měsíců po vyléčení. Přítomnost viru Epstein-Barrové v organismu citlivých jedinců sebou však nese riziko propuknutí celé řady závažných onemocnění. Virus napadá B-lymfocyty, čímž získává schopnost zasáhnout do jejich produkce. To může být jedním ze spouštěcích mechanismů některých autoimunitních nemocí, jako jsou systémový lupus, revmatoidní artritida či roztroušená skleróza. Chronický vliv na imunitní systém zvyšuje i riziko vzniku některých typů rakoviny, zejména pak lymfomů.